Ve vědění je síla. Kdo ví, kolik je 40 plus 3, je silnej. Kdo to neví, bejvá teda ještě silnější... Ale to je výjimka. Vědět je lepší, než si domýšlet a tápat. A abyste věděli, tak jsme v redakci vystoupali na náš intelektuální Olymp a zkusili jsme zformulovat srozumitelný text jako reakci na několik vyjádření NGŠ, které jsou částí společnosti špatně pochopeny a bohužel, z oficiálních zdrojů následně nedovysvětleny.
Některé státy mají velké branecké armády, kde se za hrozivě vypadající počty vojáků skrývá realita horko těžko vycvičených a špatně motivovaných kloučků na povinné vojně. Jiné státy mají menší, ale plně profesionální armádu. Počty vojáků pak nejsou zrovna závratné, ale taková armáda by měla být hlavně dobře vycvičená, vybavená a motivovaná. Důraz na „měla“. Druhá představená varianta je případ ČR. (My teda ještě máme výhodu, že v každé hospodě a za každou klávesnicí sedí nějaký odborník na akvizice, veřejné zakázky, vyzbrojování, strategické plánování, válčení atd. Takže máme obranu posichrovanou.)
Když je stát s profesionální armádou napaden agresorem, musí se bránit. A aby se ubránil přesile, musí být armáda doplněna branci. Takže se mobilizuje.
HAMBA! My nechceme mobilizaci. To ten Řehka mobilizuje. My chceme mír!
Klid... Žádná mobilizace neprobíhá. Náčelník generálního štábu jen konstatoval fakt. Připomněl prostou skutečnost. Že kdyby mělo dojít k válce, budeme muset mobilizovat. (Asi jako když vám hasič řekne, že jestli vám doma začne hořet, tak se musí hasit. On ten požár nechce. Ale musí na něj být připraven. A vy byste měli být taky.) Mobilizace by se teoreticky týkala těch, kteří mají brannou povinnost.
No, to je přesně ono! Zas ta branná povinnost. Proč nás nutí do války? Já válčit nechci. Já chci mír!
Asi každý chce mír. Poslední, kdo by chtěl válku, jsou vojáci. Když se vás týká branná povinnost, tak to neznamená, že hned zítra jdete válčit, protože si NGŠ usmyslí. Branná povinnost je závazek všech dospělých občanů k obraně vlasti. (A jen pro připomenutí: vlast není byrokratický aparát, vlast není politika. Vlast je naše země, náš národ, naše kultura a historie. Vlast je naše příroda a památky. Vlast je rodina, přátelé. Vlast je guláš s pětima knedlama a orosenej škopek.) Branná povinnost se týká mužů i žen. V případě konfliktu by občané s brannou povinností byli povolání do armády a prošli by odvody.
Žádné odvody nechceme! Prý už nějaké byly. Jak je možné, že jsou odvody, když válčit nechceme?!
Prakticky každý rok probíhají pravidelná vojenská cvičení. Cvičí všechny útvary, všechny specializace. Cvičí i odvodní komise. A to každý rok. Akorát někdy probíhají ty cvičení v jeden čas celorepublikově a mají větší mediální pozornost. Ale je to jen cvičení. Žádné odvody ve skutečnosti neprobíhají, nikdo nikoho nežene bojovat.
Tak proč furt někdo mluví o válce? Proč si furt někdo hraje na vojáčky?
Protože jak vidíme ve světě, nedaleko od našich hranic, válka je realita naší doby. Válka není přežitek v minulosti, který si připomínáme v černobílých dokumentech v televizi. A aby nás válka nezaskočila, abychom byli připraveni protivníka odradit od útoku, nebo ho odrazili při jeho agresi, tak se musíme připravovat. Primárně armáda. Zbrojit, cvičit, modernizovat. Ale týká se to celé společnosti. Každý se musí naučit poznávat rizika, každý si musí uvědomovat realitu. Že mobilizace je normální nástroj obrany státu. Že občané mají brannou povinnost. Že se cvičí odvody. Nebýt těmito informacemi zdeptáni. Brát je jako bezpečnou jistotu.
Takže počkat... Mobilizace neprobíhá, odvody se nekonají. Kvůli branné povinnosti hned zítra nejdu někam bojovat... Tak proč se sakra mluví o vojně, o zálohách, o službě v armádě?
Protože svět se vyvíjí. Každý den získáváme nové informace, vyhodnocujeme nové hrozby. A porovnáváme je s naší realitou. Zodpovědnost nás nutí neustále se zlepšovat. Pokud se zdá, že prozatím fungující řešení už by nemuselo být dostačující, musí se změnit. Zlepšit. Bezpečnostní rizika ve světě prostě vyvolávají otázku, zda by nebylo vhodné posílit obranyschopnost. A nabízí se víc teoretických řešení: povinná vojna nebo dobrovolná vojenská služba... Ale jsou to jen návrhy, možnosti, nápady. Jak správně řekl náčelník generálního štábu – obrana je otázkou společenské shody. Nikdo tedy povinnou vojnu nezavádí přes odpor většinové společnosti. Odborníci znalí věci jen představují různé varianty.
A je na nás všech, abychom se zamysleli na otázkou vlastní bezpečnosti a beze strachu a hysterie uvažovali nad výše uvedenými tématy.
Nebo si můžeme zapnout Caps Lock, napsat pár hnusných komentářů na sociální sítě, a pak se jít vyřvat na náměstí do hloučku cizích, naštvaných lidí...
Tým AČR memes